Zástavní právo je definováno v oddílu 3 Nového občanského zákoníku (Zákon č. 89/2012 Sb.) v § 1309 až 1394.
Co je zástavní právo?
Zástavní právo představuje právo k cizí věci a představuje formu zajištění dluhu v případě, že by nebyl dluh dlužníkem řádně a včas splacen. Tato věc se pak nazývá zástava a věřitel ji může zpeněžit, pokud není pohledávka řádně splněna. Prodej by však měl být až posledním krokem. Primárně by se měla situace řešit domluvou obou stran.
Co je to zástava?
Zástavou může být každá věc, s níž lze obchodovat. Zástava tak může být jak hmotná, tak také nehmotná věc. Ohodnocení zástavy vychází z dlouhodobé hodnoty např. nemovitosti, kterou úvěrová společnost akceptuje. Přitom je možné ručit i několika nemovitostmi najednou, několika formami zástav.
Zástavou tak může být:
- kupovaná nemovitost
- jiná nemovitost než kupovaná, která je ve vlastnictví dlužníka
- nemovitost ve vlastnictví třetí osoby (např. příbuzných či známých), kteří dají se zástavou souhlas
- rozestavěná nemovitost, která je zapsaná v katastru nemovitostí
- cenné papíry
- pohledávky (včetně pohledávek budoucích)
- podíly v korporaci
- ochranné známky
Zástavou vznikají práva jiné osobě, než která danou věc vlastní. Zástava je např. byt, na jehož koupi si klient vzal hypotéku. Zástava ve prospěch úvěrové společnosti ale v žádném případě neomezuje klientova vlastnická práva k této nemovitosti. Ten v ní může bydlet. Musí však nakládat a udržovat ji v takovém stavu, aby nedošlo ke snížení její hodnoty. O zástavě na nemovitost je proveden zápis v katastru nemovitostí. Při zániku zástavy je vždy proveden výmaz této informace.
Kdy zaniká zástavní právo?
Zástavní právo zaniká v důsledku zániku zajištěné pohledávky. S pohledávkou zanikne i dluh, nejčastěji k tomu dochází splněním. K zániku zástavy dochází dále např.:
- uplynutím doby
- dohodou o zániku závazku
- zaplacením odstupného
- splynutím
- odstoupením od smlouvy
- prominutím dluhu
- smrtí dlužníka nebo věřitele