Ve světě obchodu a vůbec v jakýchkoli jiných světech (kromě světů milující rodiny a pravých přátel) to vždy fungovalo podle zásady “něco za něco”. A aby “něco za něco” probíhalo spravedlivě, nesmí být mezi tím prvním a druhým “něčím” nijak velký rozdíl. Jestliže se nám někdo pokouší nabídnout velké “něco” za bezvýznamné “nic,” můžeme si být téměř jistí, že to zavání podvodem.
Pojďme se na chování podvodníků podívat blíž, abychom je bezpečně poznali a
jejich “živobytí” jim co nejvíce znesnadnili.
Podezřele výhodné podmínky
Jak bylo řečeno, téměř nikdo kromě vašich dobrých přátel a milujících blízkých vám nic zadarmo nedá. Platí to v butiku, kde ulovíte “kousek” s úžasnou slevou, v supermarketu, kde narazíte na mrkev téměř zdarma, i na benzínové pumpě, kde zaženete hlad starší bagetou za polovinu původní ceny. Můžete si ale být jisti, že ať je cena snížená jak chce, jde vždy o cenu řádně propočítanou a veškeré srážky mají svůj důvod. Ulovený kousek z butiku je velikosti XXS, kterou má málokdo. Mrkev ze supermarketu je drobátko přešlá mrazem a víc než pár dnů Vám doma nevydrží a po bagetě osychající celý den by kolikrát ani ten pes neštěkl. Čili v koutku duše víte, že žádná sleva vlastně není zadarmo, že si ji zaplatíte sami nějakým vaším omezením (mrkev musíte zpracovat ihned a podobně)
Obě strany tedy vyhrávají – prodejce se zbaví zboží, kterého se z nějakého
důvodu zbavit potřebuje, a vy buď ušetříte, nebo máte dokonce takové štěstí, že
velikost XXS potřebujete, mrkev okamžitě zpracuje vaše hladovějící králíkárna a oschlou bagetou nepohrdnete, protože je jedinou možností, jak zahnat hlad. Jak
se říká v anglicky mluvících zemích, je to tzv. win–win.
V případě podvodných společností a jejich nabídek je to ale bývá postaveno právě proti logice “něco za něco.” Podvodník se snaží v potenciálních zákaznících vyvolat dojem, že dostanou velké “něco” za téměř “nic”. A jestli jste pozorně sledovali seriál “Podfukáři” nebo film “Vlk z Wall Street”, víte sami, jak to dopadá, když jim na to skočíte – dostanete bezvýznamné “nic” za Vaše pečlivě naspořené “něco.”
První z dobrých rad, jak nenaletět, je tedy:
Podívat se na nabídku z pozice nabízejícího
Stejně jako nám u oschlé bagety dojde, proč je zlevněná (už je stará), mělo by nám i u finančního produktu dojít, proč je pro nás tak výhodný – může být vůbec
nějak výhodný i pro finanční subjekt, který nám ho nabízí? Zjistíme-li selským
rozumem, že společnost, která by na potkání rozdávala pro zákazníky tak
převýhodný finanční produkt, by měla být podle všech přírodních zákonů dávno na dlažbě, věc začíná stejně jako stará bageta podezřele zavánět.
Peníze předem
Dalším ukazatelem podvodné společnosti jsou nestandardní postupy, kdy se po
člověku domáhajícího se například poskytnutí úvěru chce nějaký ten peníz
předem. Většinou pod záminkou, že je třeba vystavit smlouvu za určitý poplatek,
nebo že je třeba Vás pojistit pro neschopnost splácet a podobné nesmysly.
Toto je vcelku spolehlivý znak, jak poznat podvodníka. Hlavně nikomu nic předem!
Důležité je renomé
To nejcennější, co každá finanční společnost má, je její pověst a míra důvěry,
kterou dokáže ve svých zákaznících vzbudit. Právě proto máte jistotu, že s vysoce
renomovanými, a tím pádem známými a osvědčenými společnostmi jsou Vaše
peníze celkem v bezpečí. O takové běžné známé bance se dočtete v novinách a
dovíte z televizních reklam, víte, že má kamenné pobočky, kam chodí pracovat
spousta skutečných lidí (tím nechceme zdiskreditovat internetové banky a podobně, ty mají svou důvěru založenou pouze na zkušenostech zákazníka),
a že většina vašich známých využívá její finanční produkty.
Máte tedy jistotu, že její produkty budou stejně skutečné, jako váš prst, kterým vyťukáváte do bankomatu svůj PIN.
Na druhou stranu můžete namítat, že by těmto finančním velikánům neuškodilo, kdyby nastavili méně přísné podmínky pro poskytnutí úvěru. Úroky ze spořících
účtů by mohly být větší, kdežto úroky za půjčky a hypotéky zase poněkud nižší.
Tím by sice nikdo nepohrdl, ale možná lze toto malé nepohodlí zkousnout právě
za cenu osobního klidu, který díky té vaší důvěře, kterou si banka vysloužila, máte.
Znaky podvodné finanční společnosti
Strategie podvodné finanční společnosti je založena jen na tom, aby na vás její
prezentace či rovnou nabídka okamžitě zapůsobila. Kromě jejího často
podivného, těžko zapamatovatelného či naopak příliš podbízivého názvunevíme nic jiného, než co nám o sobě sama tvrdí. S kým vlastně jednáme? Vlastní společnost někdo spolehlivý a čestný? Kolik zákazníků již firma dovedla ke spokojenosti? Jde vůbec o bankovní finanční společnost, nebo o soukromníka?
Neřídí celý podnik ze zahraničí? Odpovědi na tyto otázky by nás měly obvzlášť zajímat.
O podvodné finanční společnosti se dovídáte vlastně poměrně těžko, většinou z
nízkonákladové inzerce – nenápadné inzeráty v novinách typu “Peníze do dvou hodin, volejte!” či “Nevyšli jste s výplatou? Volejte!”
Zpravidla následuje telefonní číslo, mnohdy placená linka. S obdobou novinových inzercí se na internetu v podobě bannerů a vyskakovacích oken
setkáte častěji.
Vedle pochybných bannerů a textových odkazů se ale objevují i kvalitně graficky zpracované webové stránky bez pravopisných chyb, nabízející nejen rychlé půjčky, ale také sofistikovanější finanční produkty. V tom případě hledáme tyto podezřelé znaky: chybějící kontaktní údaje, nutnost využít placené telefonní linky a neprofesionální jednání, kterého se nám dostane potom, co se na toto číslo dovoláme (lepší je vůbec nikam nevolat). Další metodou odhalování podvodných společností je nějaké to sondování na internetu (obchodní rejstřík), nebo hledání v internetových fórech, která jsou ale nutná brát s rezervou, protože stejně tak vehementně, jak si na společnost někdo stěžuje, ji může někdo jiný vychvalovat (například její majitel zachraňující pošramocenou pověst).
Hloubková prověrka
Jestliže se lákavého finančního produktu vaší vytipované společnosti nemíníte
vzdát, můžete prověřovat dalšími způsoby. Můžete například zjistit, kým je registrovaná doména společnosti (webové stránky) pomocí služby WhoIs a jestli je sídlo firmy, kterou vlastní čeští majitelé, opravdu v Čechách. Je-li na webových stránkách společnosti uvedeno jméno zodpovědné osoby, nebo jste ho vypátrali jinak, můžete si daný profil vyhledat na různých sociálních sítích, jak profesních (LinkedIn, Visible.me, Xing), tak osobních (Facebook, Google+).
A konečně, zjistěte, jestli je společnost zapsaná v seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu, který spravuje Česká národní banka. Podvodnou finanční společnost zde nenajdete.
Rizikové skupiny obětí finančního podvodu se snáze stanete, patříte-li do jedné ze skupin, kde je takové riziko vyšší. Jednu z nich tvoří lidé, kteří se ocitli na finančním dně, nebo dokonce někde pod ním. Jsou zadlužení, mají špatné vyhlídky na brzké splacení a spatří-li “velkorysou” nabídku finančního podvodníka, jsou ochotni uvěřit ledasčemu s pocitem, že jde o poslední možnost, jak problém zachránit nebo alespoň oddálit jeho důsledky.
Jinou rizikovou skupinou jsou lidé, kteří na tom finančně nejsou nejhůře, ale
ženou se za vidinou snadného přivýdělku, vybaveni nedostatečnou finanční
gramotností. Tady se bavíme spíše o finančních investicích se slibovaným
pohádkovým výnosem, kde je třeba se zamyslet právě nad tím, je -li investice výhodná pro obě strany (například nebere-li na sebe druhá strana vemi vysokou
míru rizika).
V případě, že patříte do skupiny první, je dobré nepolevovat v prověřování a
nedoufat v zázraky. Setkání s podvodníkem Vás totiž může dostat do mnohem
větších finančních nesnází, než ve kterých jste teď.
Pro druhou skupinu máme také jednu dobře míněnou radu, totiž že finanční
ztrátu si může dovolit je ten, kdo na ni má.