Mladí si chtějí hlavně užívat
Pro každý věk jsou určité finanční chyby typické. Třeba zhruba od dvaceti do třiceti let se neřeší budoucnost a jednoduše se neplánuje. Většina mladých lidí se teprve rozhlíží.
Neplánují spoření a nechtějí investovat do dlouhodobějších projektů hlavně kvůli tomu, že zamýšlí užít si nejdříve života. Často také odkládají začátek profesní kariéry a mají jen takové zaměstnání, které jen tak tak pokrývá momentální potřeby. Mnozí pak musí později spořit vyšší částky, aby dohnali deficit úspor. Kdyby namísto toho dávali pravidelně stranou alespoň menší peníze a pak je nechali pracovat, byli by překvapeni výsledkem. Je logické, že čím dříve se začne, tím lépe.
V období od 30 do 40 let se celkem utrácí. Skoro všechna důležitá finanční rozhodnutí je potřeba učinit před čtyřicítkou. Člověk má konečně relativně větší příjmy, ale často je utratí, protože je pořád za co. Budoucnost se zdá daleko. Důchod? Proč na něj myslet. Největší hrozbou pro mladší generace se tím pádem stává nedostatek úspor na penzi.
Spoření na důchod by měla být nutnost
V dnešním společenském vývoji se vlastní úspory stávají pro odchod do důchodu nezbytností. Ostatně v mnoha zemích už na to dávno přišli a na důchod si zde mladí spoří už s prvním zaměstnáním. Z průzkumů však vyplývá, že třetina pracujících osob u nás na stáří vůbec nespoří a spoléhá na státní starobní důchod. Je také třeba se více starat o možnosti příspěvků na penzi od zaměstnavatelů. Největší chybou je nechat ležet peníze na stole.
Je dobré zjistit si, zda konkrétní zaměstnavatel tuto pobídku využívá a když ne, vyvinout na její zavedení tlak a iniciativu. Zhruba desetina lidí státní příspěvek na penzijní připojištění nedostává, protože spoří měsíčně méně než tři sta korun. Nemusí to být nutně jejich chyba, někdy malé platy vyšší částky odkládat neumožňují, ale zamyšlení je nutné. Jedním z problémů bývá příliš vysoká částka, kterou lidé vynakládají na bydlení. Teoreticky by náklady domácnosti spojené s bydlením neměly překročit 40 až 50 procent měsíčního příjmu rodiny.
V případě hypotéky je nutné zvážit výši splátek tak, aby rozpočet nebyl napjatý. To dá člověku prostor vytvářet si také finanční rezervu, která pokryje splátky alespoň na pár měsíců. Ve čtyřiceti letech je už standardem stavět na vybudované kariéře a dobrém rodinném zázemí, mít naspořenou určitou částku a s financemi nakládat rozvážněji.