Průměrný úrok hypoték se dnes pohybuje okolo dvou procent. Přestože rekordně nízké úrokové se pomalu šplhají nahoru, jsou stále nejvíce dostupné. Právě levné hypotéky se v posledních třech letech podílejí na růstu poptávky po nemovitostech, zejména bytech a domech určených k bydlení.
Stejný hypoteční boom tu byl i v letech 2006 – 2008, kdy na konci tohoto období došlo k prasknutí hypoteční a cenové bubliny u nemovitostí. Hypotéky stagnovaly, ekonomika začala klesat a až o čtvrtinu propadly ceny bytů a domů. Lidé tak z ničeho nic vlastnili nižší hodnotu, než činila hodnota úvěru, který na nemovitosti vázl. Pro banky to pak byl velký problém, protože velká část hodnoty zástav se propadla a banky tak neměly své úvěry řádně kryté. Naštěstí však tato krize nebyla v České republice tak hluboká jako v zahraničí a nedošlo k zásadnímu narušení platební morálky klientů.
Většina klientů se díky tomu přes krizové období i pokles hodnoty jejich nemovitostí přenesla a nyní se i díky hypotékám vrátily ceny nemovitostí zpět k úrovním, které měly před sedmi lety. Krize přinesla jedno ponaučení. Velký boom hypoték a půjček, které nafukují uměle poptávku, zvyšují také uměle ceny. Prostřednictvím hypoték se tak vytváří fiktivní kupní síla, která je ve skutečnosti jen iluzorní a ta následně zvyšuje ceny nemovitostí nad jejich skutečnou reálnou hodnotu.
Ceny nemovitostí jsou v současnosti taženy výlučně nárůstem objemu hypoték. Do určité hranice je samozřejmě poptávka vytvořena úvěry potřebná. Jakmile však překročí určitou hranici, stává se výrazně škodlivou, a to jak pro klienty, tak pro banky.
Můžeme se sice radovat z nízkých úroků u hypoték, které zvyšují jejich dostupnost, na druhou stranu musíme být opatrní. Velký vliv zde jako protiváha hraje ještě stále poměrně nízký růst mezd, který trvá již několik let.
Česká národní banka, vláda i banky by tak měly pečlivě sledovat míru a rozsah hypoték tak, aby poptávka po nemovitostech zůstala vyvážená a nenafukovala nadměrně a spekulativně ceny nemovitostí