Zvláštnost Čechů oproti vyspělým evropským státům je jejich přístup k pojištění. Lidé zde totiž preferují pojištění majetku před pojištěním sama sebe. V západní Evropě představuje 60 procent trhu životní pojištění a 40 procent neživotní pojištění, v ČR jde o přesně opačná čísla.
„Klienti stále v první řadě kladou důraz na pojištění domácností, nemovitostí, aut, méně pak na pojištění sebe sama, jako stroje na peníze,“ říká ředitel turnovské pobočky Partners market Josef Uchytil.
Pojištění rizik je důležité pro každého
I přesto však podle něj je u mnohých lidí znát změna přístupu: pozoruje častější poptávku ze strany klientů po zajištění opravdu vážných rizik ve smlouvách životního pojištění. Dobrá životní pojistka by podle něj přitom měla krýt zejména dlouhodobé a trvalé zdravotní komplikace: invaliditu způsobenou úrazem či nemocí, trvalé následky vážných úrazů, a poté dle individuální finanční situace pracovní neschopnost a smrt. Každý by měl velmi pečlivě zvážit výši pojistných částek, aby měl jistotu, že od pojišťovny v případě plnění dostane odpovídající peníze.
„Lidé si začínají pomalu uvědomovat, že životní pojištění by mělo primárně řešit nějaký zdravotní problém, tedy krýt riziko. Uvědomují si již i to, že důraz na investiční složku pojištění je ve většině případů přijde na více peněz než tvorba finančních rezerv třeba prostřednictvím samostatných podílových fondů. A také, že jedině kvalitní pojistná smlouva jim může poskytnout jistotu, že od pojišťovny v případě nějakého problému dostanou to, co si myslí, že dostanou,“ říká Josef Uchytil.
Odklon od investičního pojištění znamenající příklon ke klasické pojistné službě, tedy krytí rizik. Podle odborníků mnoho lidí stále neví, co má požadovat od svého životního pojištění. Přeceňují se krátkodobá zdravotní rizika a podceňují se dlouhodobá rizika. Lidé mají pocit, že pojišťovna má plnit za každou drobnost, jinak je to špatná pojistka.
Opak je však pravdou, pojistka má zafungovat hlavně při vážných problémech. Pojištění by vždy mělo pojištěnému zachovat úroveň životního standardu i v případě, kdy mu dlouhodobě vypadne stálý finanční příjem. Při jeho krátkodobých výpadcích by přitom měl spoléhat na vlastní finanční rezervu.