Život někdy přináší příběhy, nad kterými člověk nevěřícně kroutí hlavou ještě hodně dlouho. Náš klient, pan Bedřich z Valašských Klobouk, se s námi podělil o svůj tragikomický příběh z Francie.
Ať se zeptáte v jakékoliv firmě, všude určitě mají svého pana Bedřicha. Akorát někde se jmenuje Pavel, Jaroslav či Bořivoj. Jedná se o věrného zákazníka, který pravidelně využívá jejích služeb a který když zavolá, zákaznická linka jej okamžitě pozná po hlase. Pan Bedřich už přes nás našel levnějšího dodavatele elektřiny, sjednal si výhodné povinné ručení, objednal řemeslníky na opravu domu a letos si zařídil cestovní pojištění na dovolenou. Právě při sjednávání pojištění se s námi podělil o historku z loňské dovolené, kterou s jeho svolením zveřejňujeme.
„Minulý rok jsme s manželkou měli oslavit dvacáté výročí naší svatby. Chtěl jsem jí udělat radost něčím lepším, než jen obyčejným pugétem růží, ale nemohl jsem na nic přijít. Večer, když jsme se s chlapama sešli na košt slivovice, mi Franta dal nápad jako blázen.
»Béďo, tož vem ju někam, kde jste ještě nebyli. Dyť každý rok jezdíte pořád jenom do Řecka nebo Chorvatska, vždyť už to musí nudit. Vem ju na druhý konec světa.«
Ten nápad se mi tuze zalíbil, že jsem hned na druhý den naklusal do cestovní kanceláře, ať mi ukážou nějakou exotiku. Ukázali, ale z těch cen se mi až hlava zatočila (a nebylo to kvůli té včerejší slivovici). Nakonec mi paní řekla, že zrovna mají zlevněný zájezd do Paříže. Cena byla fajn, destinace taky, tak jsem kývnul a zájezd koupil dřív, než mi ho někdo vyfoukne.
Konečně nastal den, kdy jsme se vznesli do oblak a za dvě hodiny přistáli v Paříži. Panečku, to bylo ale obrovské město! První večer jsme se šli projít k Seině a v té vřavě lidí jsme úplně zabloudili. Nejdřív jsme s Maruš hledali společně, ale pak jsem se v davu lidí někam ohlédl a hle – Maruš byla pryč! To už jsem začal panikařit a pobíhat mezi lidmi, ale ona nikde. „To nám ta dovolená pěkně začíná.“ Pomyslel jsem si nešťastně a zalitoval, že jsme radši nejeli na nějaké známé a osvědčené místo, třeba na Lipno. Asi hodinu jsem pobíhal mezi lidmi a usilovně hledal svou ženu. Najednou jsem uviděl její červené šaty. Radostně jsem zavýskl, rozběhl se k ní a přátelsky ji zezadu objal. Žena poděšeně zavřeštěla – a já si s hrůzou uvědomil, že to není moje manželka! Ta Francouzka v červených šatech se pěkně naštvala a začala mě hbitě mlátit kabelkou. Ostatní kolemjdoucí si asi mysleli, že jsem nějaký úchyl, tak mi taky preventivně dali pár facek. Frustrovaně jsem zamířil pryč – a vtom přede mnou stála moje skutečná žena, nadávajíc, co zas dělám za ostudu.
Až na pár prekérních situací to byla skvělá dovolená, navštívili jsme Eiffelovu věž, Louvre, Notre Dame a spoustu dalších památek. Předposlední den jsme se rozhodli dát na Facebook nějakou tu selfie, ať Kloboučané vidí, kam až jsme si vyjeli. Chtěli jsme se vyfotit v našem hotelovém pokoji, z jehož okna byla v dálce vidět Eiffelovka. Ale když jsem natáhl paži, byli jsme vidět jenom my a polštáře na posteli.
„To nemá cenu, to si súsedi budou myslet, že sa fotíme v naší ložnici.“ Oponovala manželka. Nastavil jsem tedy samospoušť a mobil postavil na horní poličku skříně. Jakmile se ozval zvuk spouště, radostně jsem se hnal ke skříni. Nějak jsem však ztratil rovnováhu, zachytil se poličky – a najednou bum bác! Celá obývací stěna se hrozivě zakymácela a zřítila se na mě. Uvíznul jsem pod kredencí jako chrobák na krovkách a nemohl se ani hnout. Manželka se hned pohotově rozběhla pro hotelovou obsluhu. Když mě vyprostili, velice se divili tomu, že na sobě nemám jediný škrábanec. Holt, my Valaši míváme štěstí!
Druhý den však moc šťastný nebyl. Při odjezdu mi přinesli vyúčtování škod. Nejenže jsem rozbil drahou kredenc, ale jak skříň padala, strhla s sebou i DVD přehrávač, který byl zapojený do zásuvky a šňůra vytrhla celou zásuvku ze zdi a poškodila elektroinstalaci. Když jsem uviděl částku a hbitě ji přepočítal na české koruny, zděšeně jsem zavyl.
„Kurňa, skoro sto tisíc! Za to jsme mohli jet do skutečné exotiky, dyť to je ještě dražší než dovolená v Karibiku!“ Nárok na odškodné od pojišťovny jsme neměli, protože žena sjednala to nejlevnější cestovní pojištění, ve kterém nebylo zahrnuto pojištění odpovědnosti za škody. Ještě si pamatuju, jak se v pojišťovně ohrazovala, že přece nebude platit padesát korun navíc! Málem jsem se zhroutil při představě, že těch padesát korun nám mohlo ušetřit částku sto tisíc korun.
Nu co, pozdě bycha honit. Vzali jsme si půjčku a dluh pomalu splácíme. Dobrá zpráva je, že v prosinci bude splacený úplně. Kvůli finanční tísni letos jedeme jenom na Lipno a jeden den si uděláme výlet do blízkého Rakouska. Po loňské zkušenosti jsme se řádně pojistili i na ten jediný den, protože život je tak nevyzpytatelný, že nevíte, co vám příští chvíle přinese.
Tip! Nechcete dopadnou jako pan Bedřich? Vždy se ujistěte, že vaše pojištění v sobě zahrnuje nejen léčebné výlohy (které by při cestování po Evropě měly být v minimální výši 1,5 mil. Kč), ale i pojištění odpovědnosti, které vás ochrání v případě, když někomu neúmyslně způsobíte majetkovou škodu.
V našem srovnání přehledně vidíte všechny nabídky pojištění na trhu. Díky tomu nejenže máte přehled o všech rizicích, ale rovněž se v mžiku dozvíte o těch nejvýhodnějších cenách. Tudíž můžete ušetřit stokoruny!